ROBOT NATION

Originální designová trička pro všechny hipstery a alternativce.

K životu procitnul
nový národ!
Předveď, že máš styl.
Předveď ROBOTA!
Důkaz teorie
inteligentního designu.
Designová trička
na obzoru!

Je libo nějaký designový triko?

Značka Robot Nation je novopečeným příspěvkem k tématice nezávislé designové tričkotvorby, za kterým stojí kreativní bratrské duo z východních Čech. Projekt vznikl díky ambici navrhovat a vlastnoručně vytvářet věci, které by narušovaly běžný průměr svou originalitou a zároveň měly vlastnosti autorského díla. A také z přesvědčení, že v touze po jejich existenci nejsou autoři sami. Otázka tedy zní: je libo nějaký originální designový triko?

robot nation pecet



Nově na blogu:

Tak a konečně tu máme i závěrečný článek. V něm se dozvíte podrobnosti o pracovním postupu a co pro nás obnášelo ho zvládnout. Jak jsme psali v první části, většinu pomůcek pro sítotisk se nám podařilo obstarat na jednom místě, konkrétně na webu síta-zákupy.cz. S vyjímkou barev, onoho korýtka a pochopitelně bedny na sušení/osvit. Vyrobení a natažení sít trvalo týden, během kterého jsme sehnali klempíře, ochotného podle fotky z mobilu vyrobit korýtko, sešroubovali jsme dohromady bednu na sušení a osvit sít a dojeli jsme si do Prahy pro barvy. Výrobce je sice běžně posílá poštou, háček je ale v tom, že barvy nesmí projít mrazem. A to by se během přepravy českou poštou v únoru nepochybně stalo. Za deset dní jsme tedy měli doma vše potřebné a mohli začít naše teoretické znalosti zkoušet v praxi. Před námi stál první krok výrobního procesu – natažení síta. To se vezme do jedné ruky ovrstvovací korýtko s nalitou emulzí, druhou rukou se chytne síto a korýtko s emulzí se k němu přiloží. Vše se mírně nakloní tak, aby se emulze po celé šíři korýtka dotýkala sítoviny a pak se plynulým pohybem přejede korýtkem odsdola nahoru. To se zopakuje i z druhé strany síta a na závěr opět z první – už jednou natažené. Celá tato procedura, která na video tutoriálu trvala ani ne minutu, nám na poprvé zabrala hodinu a půl. Zvládnutí kombinace správného náklonu síta, ideálního přítlaku korýtka a dostatečné plynulosti pohybu se ukázalo být úkolem, který svou zapeklitostí předčí ledasjaký hlavolam. Výhodou nicméně je, že síto můžete otáčet a přejíždět pořád dokola, dokud se vám nepovede vytvořit jednolitou tenkou vrstvu, což je důležité pro následný osvit síta. V našem případě se ukázalo, že za trable s prvním sítem mohlo z části korýtko, kterému se při výrobě téměř neznatelně prohnula hrana. Výsledkem pak bylo, že na středu teklo na síto více emulze než u krajů a po odstranění této vady už čas potřebný k natažení dalších sít rapidně klesal. Když jsme tedy v potu tváře pozdě v noci natáhli první síta emulzí a strčili je do krabice, tak jsme zapnuli horkovzdušný fučák a šli spát. Další večer nás čekal druhý zásadní krok – vysvícení síta. Za předpokladu, že máte sehnaný správný světelný zdroj, tak jediný háček, který se v tomto kroku skrývá, spočívá v předem neodhadnutelné době svícení. Můžou to být minuty a může to být také hodina. Jestli člověk na síto svítil dostatečně dlouho se navíc pozná, až když síto postavíte do sprchy a pustíte na něj vodu. Pokud jste svítili dost, místa pod vzorem se rozpustí a vy máte funkční šablonu pro tisk. Pokud jste svítili málo, rozpustí se vám všechno. Nám se například rozpustilo všechno a to opakovaně. Jako zdroj jsme zvolili doma ukořistěné horské sluníčko, které jsme umístili na dno osvitové krabice. Na sklo, které ji nahoře uzavíralo jsme umístili černě vyvedenou grafiku na průhledné folii a na ni položili síto. Do něj jsme pak vložili přesně uříznutý obdélník molitanu a na něj vyskládali knížky jako zátěž (molitan zajistí, že se sítovina nikde neodchlípne od vzoru, čímž by celá snaha o svícení šla do hajzlu). Nicméně náš první pokus do hajzlu šel i tak, protože jsme onen molitan zapomněli podložit neprůsvitnou vrstvou. Následkem čehož se z něj stal krásný difůzní světlomet, který nám začal osvěcovat celou plochu síta. Při druhém pokusu jsme se této chyby už vyvarovali a stáli jsme před otázkou, jak dlouho napoprvé svítit. Zvolili jsme čtvrt hodiny a pak se ve sprše koukali na to, jak se nám před očima celá emulze působením vody trhá na žmolky a odtéká do odpadu. Rozhodli jsme se proto zdvojnásobit čas a síto jsme v druhém kole exponovali půl hodiny. Ve sprše se nám krásně vymyl vzor, ale když už jsme chtěli začít jásat, tak se začaly odplavovat i jeho jemnější detaily. Pořád to bylo málo. První úspěšné svícení jsme zvládli až na třetí pokus poté, co jsme síto za smradu ozonu hodinu grilovali horskou lampou. Ale podařilo se a my jsme mohli kolem půlnoci oslavně rotovat po pokoji a natáčet zmáčené síto proti světlu, jestli se vymyly všechny detaily. Když jsme se nabažili, tak síto putovalo opět do krabice a my s očekáváním začali vyhlížet další den, kdy nás čekal krok, pro který jsme to celé dělali – tisk. Ten se opět ukázal být podstatně těžší, než jak se zdál po zhlédnutí video tutoriálu. V našem případě probíhal asi takto: Na stůl jsem umístili triko a na něj položili síto. Velice důležité je, aby se síto trika přímo nedotýkalo, ale bylo pár milimetrů nad ním. Proto jsme ho v rozích vypodložili a to všechno ke stolu přitáhli svorkami. V tu chvíli nazrál čas pro otevření barvy, kterou jsme rozprostřeli nad horní hranu tištěného motivu a první z nás se chopil těrky. Samotný tisk probíhá tak, že se těrka uchopí oběma rukama, umístí se nad rozprostřenou barvu a bez velkého přítlaku se s ní přejede po sítu směrem k sobě. Tím se barva roztáhne po tištěném motivu a takzvaně ho naplní. Jestliže není nikde na motivu prázdné místo, pak přebytečnou barvu z těrky otřeme a jsme připraveni k samotnému tisku. Těrku znovu umístíme nad tištěný motiv, z plných sil ji přitlačíme proti podkladu a se zatnutými zuby a svaly s ní motiv opět přejedeme. Pokud jsme po celou dobu udrželi stejný úhel a sílu přítlaku, pak máme tričko úspěšně vytištěné. Před prvním ostrým tiskem je toto dobré chvíli trénovat na hadrech na vyhození, protože vychytat správný úhel, množství barvy a sílu přítlaku je opět úkol, jak vystřižený z pevnosti Boyard. Pokud tisknete vodou ředitelnými barvami, pak musíte být k výše zmíněným nárokům na zručnost ještě také rychlí. Rozhodně mezi jednotlivými pokusy nedoporučujeme chodit na cigárko, protože už po deseti minutách nečinnosti se barva ze síta dá dostat těžko a při delší časové prodlevě také už třeba vůbec. Samotné potištěné tričko je po uschnutí potřeba ještě tepelně zafixovat. Přesné informace jsou vždy součástí návodů na barvách a v domácích podmínkách si vystačíte i s maminčinou troubou zapnutou na horkovzduch. Tím jsme se dostali přes celý technologický proces, který končí vytištěným tričkem, připraveným k nošení. Úplně poslední krok v životě samotné tiskové šablony pak představuje její smytí z síta dolů. Na tomto kroku už nic záludného není. Je k tomu kromě obligátního síta potřeba odvrstvovač (tato chemikálie se prodává v prášku a zředěním z ní uděláte 10 l roztoku), kyblík či lavor a štětka na aplikaci. Síto umístíte do sprchy, natřete ho z obou stran odvrstvovačem a necháte ho ve vodorovné poloze působit. Asi po deseti minutách síto omyjete a tam, kde se bude emulze stále držet, postup zopakujete, dokud nebude celé síto opět průchozí. Pak už ho jen stačí nechat oschnout a můžete si zase začít chystat emulzi a korýtko.


Zachovejte si přehled:

Chcete mít aktuální přehled o našich nových výtvorech, akcích, pokusech a omylech? Možností, jak zůstat v obraze je hned několik – stačí si jen vybrat!

fanděte nám na facebooku

twitter robot nation